Novověké dokumenty Slovanské knihovny

Ze sbírek Knihovny Latinské školy v Jáchymově byl zpřístupněn její nejstarší rukopis, hebrejská bible snad z roku 1384 (sign. LC 202) obsahující větší část knih Starého zákona. Písařem kaligraficky provedeného rukopisu byl Eliezer ben Jicchak. Kodex původem snad z jižního Německa koupil někdy v letech 1546-1547 rektor latinské školy a jáchymovský farář Johann Mathesius a poté jej daroval knihovně místní školy.

Ze sbírek Muzea Českého ráje v Turnově byla v roce 2024 zpřístupněna modlitební knížka z 18. století (sign. R 106). Jazykově český rukopis obsahuje kromě obvyklých modliteb ke mši, zpovědi a přijímání i rozsáhlou část věnovanou světcům a na začátku je doplněn rytinou P. Marie Svatohorské.

Muzeum Brněnska v roce 2023 digitalizovalo další tři středověké rukopisy z fondu knihovny Benediktinského opatství Rajhrad. Ve dvou svazcích (R 352 a R 354) jsou zapsány části bible s doprovodnými texty. Většinu obsahu kodexu R 383 tvoří díla věnovaná mariánské úctě - De laudibus virginis Mariae Augustina z Ancony a Laus Mariae Konráda z Heimburgu, kromě toho rukopis obsahuje spisy dalších autorů druhé poloviny 14. století, Matouše z Krakova a Jindřicha z Langensteinu, kázání a další texty.

Vlastivědné muzeum v Olomouci zpřístupnilo v roce 2023 kancionál označovaný podle svého písaře jako Kancionál Jana Pinkavy (sign. K-24071). Rukopis vznikl v letech 1732-1735 a obsahuje písně k církevním svátkům celého roku a zpěvy k některým dalším příležitostem. Je zdoben velkým množstvím perokresebných iniciál, které jsou v rozsáhlých pasážích kodexu kolorované a jsou doprovázeny i florálními nebo zoomorfními prvky.

Knihovna Kanonie premonstrátů v Nové Říši v roce 2023 digitalizovala čtyři rukopisy z 15. století. Českého původu je neúplně dochovaný antifonář pořízený v roce 1414 pro cisterciácký klášter v Sedlci (sign. NŘ 81). Ostatní rukopisy pocházejí ze západní Evropy: jde o bohatě iluminované Speculum humanae salvationis z první třetiny 15. století (NŘ 80), drobný mystický text (NŘ 75) a knihu hodinek, která byla napsána a iluminována ve Flandrech v roce 1480 pro Jana van der Scaghe a jeho manželku Annu de Memere (NŘ 90).

Z fondů hudebního oddělení Národní knihovny České republiky bylo v roce 2023 zdigitalizováno 26 svazků. Jejich většina pochází z doby od přelomu 18./19. století do první poloviny 19. století a do NK se dostala ze sbírky Ludvíka Hornova. Jde o partitury různých děl, mezi jejichž autory jsou např. Jakub Jan Ryba, Jan Křtitel Vaňhal, Vinzenz Maschek nebo Vojtěch Jírovec. Menší část zpřístupněného souboru pochází z hudební sbírky kantorské rodiny Strachotů z Panenského Týnce a Vrbna - do této kolekce patřil i nejstarší dokument, sborník varhanních skladeb mj. Josefa Segera a Františka Xavera Brixiho z roku 1773 (sign. 59 R 3876).

Ze sbírek oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky bylo zpřístupněno 25 kodexů, které pocházejí z několika sevřenějších jazykových nebo provenienčních skupin. První tvoří středoevropské latinské rukopisy (z Čech, ale i Rakouska nebo Německa) z období 14. a 15. století. Obsahem rukopisů jsou převážně díla kazatelská (mezi autory najdeme např. Milíče z Kroměříže - sign. VI.D.3 nebo Jakuba z Voragine - VI.D.7) a různé spisy církevních otců, spisy právní zastupují Dekretály Pseudo-Isidora Mercatora a literaturu hagiografickou jeden z opisů Zlaté legendy. Ve dvou svazcích jsou zapsány jazykově německé texty: jde o Rechtssumme dominikána Bertolda, označovaného také jako Bertold z Freiburgu (XVI.C.41), a o sborník obsahující mj. Buch der Liebkosung Jana ze Středy (jde o překlad augustinovského díla Liber soliloquiorum). Větší skupinu představují jazykově české rukopisy 15. století. Jedná se převážně o texty právní a morálně naučné a meditativní, výjimkou je sborník zpěvů antifonáře a misálu o Svatém týdnu (XVII.F.3). Poslední skupina zahrnuje pět svazků uložených na signatuře XXIII. Jde o knihy dřívější pražské lobkowiczké knihovny a jejich většina byla ve středověku součástí knihovny premonstrátského kláštera ve Weissenau (např. komentář ke knize žalmů - XXIII.E.48; sborník kázání Gaufrida Babiona a dalších autorů - XXIII.E.21, v tomto kodexu je zapsán také neúplně dochovaný katalog knihovny ve Weissenau ze 13. století). Českého původu je sborník ustanovení cisterciáckého řádu, pořízený pro klášter v Pomuku (XXIII.E.25).

Ze sbírek známé latinské školy v Jáchymově byly v roce 2023 digitalizovány dva rukopisy. Starším z nich je sborník bohoslužebných písní (sign. LC 2), který sestavil a z velké části i opsal Nikolaus Herman, který na jáchymovské škole působil jako učitel. Kodex byl dokončen v roce 1558 a byl později rozšířen ještě o několik doplňků. Druhý rukopis (LC 77) vznikl v 18. století a obsahuje zápisy z výuky založené na Aristotelových dílech.

Letošní (2023) zdigitalizované knihy ze Slovanské knihovny pocházejí ze 17. až 19. stol. z oblastí dnešní Dalmácie a Ruska. Nejstarší je tisk básnického přepisu Žaltáře krále Davida z r. 1678 se 3 předmluvami vzdělance a duchovního Symeona Polockého (sign. T 8086). Z konce 18. stol. pochází rukopisný sborník básní a překladů starých chorvatských autorů ze sbírky ragusian Milana Rešetara (sign. T 4121). 19. stol. zastupuje rukopisný popis kláštera v bývalém Voskresensku (dnes Istra) v Moskevské oblasti (sign. T 4328) a opis života Petra I. od Petra Krekšina ze sbírky severoruských rukopisů A. Grigorjeva (sign. A 14).

Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2023 digitalizovala rukopis s částí německého překladu statut řeholních terciářek sv. Františka v Brně (sign. M II 166). Rukopis vznikl v roce 1519 a byl dedikován matce Martě, která byla členkou brněnské řádové komunity už od roku 1500, patřila tedy zřejmě po abatyši k sestrám, které měly právo rozhodovat o vnitřních otázkách kláštera.