Dokumenty Národní lékařské knihovny

Městské muzeum a galerie Polička zpřístupnilo v roce 2020 starý tisk Martina z Cochemu Velká štěpná zahrada, vytištěný v Brně v letech 1751-1752 Václavem Lenhartem v tiskárně dědiců Jakuba Maxmiliána Svobody (sign. K 450). Toto konkrétní vydání opakovaně tištěného díla zatím nebylo v soupisech podchyceno.

Muzeum Jindřichohradecka digitalizovalo v roce 2020 15 novověkých rukopisů. Nejstarším z nich je neúplná modlitební knížka z roku 1541 (sign. RK 055). Většina ostatních pochází z 18. století a obsahuje jazykově české i německé modlitby, obvykle doprovázené jednoduchou výzdobou. Rukopis invitatoria s žalmy a písněmi ke svátku Narození Páně (sign. RK 050) je částečně notován. Obsahově se od ostatních rukopisů odlišuje soubor německých kuchařských a lékařských receptů (sign. RK 146), do něhož byly dále doplňovány údaje o titulech a cenách knih na přelomu 18./19. století.

Západočeské muzeum v Plzni v roce 2020 zpřístupnilo dva staré tisky. Pařížské vydání mší za zemřelé z roku 1682 (sign. 505 A 006) nese na vazbě zlacené heraldické supralibros opata cisterciáckého kláštera v Plasích Evžena Tyttla. Rovněž tisk 505 D 006 z roku 1670 je zajímavý svou dobovou vazbou, pořízenou pro papeže Klementa X.

Regionální muzeum v Teplicích digitalizovalo v roce 2020 čtyři novověké rukopisy. Nejstarším z nich je opis Obnoveného zřízení zemského a dalších souvisejících právních textů, který byl pořízen v roce 1670 a později patřil do knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku. Z 18. století pochází sbírka kuchařských a lékařských receptů (MS 3), sborník písní určený pro Adalberta Schöpkeho (MS 47) a na přelomu 18./19. století vznikla pamětní kniha střeleckého bratrstva z Teplic (MS 94).

Knihovna Národního muzea zpřístupnila ze svých sbírek dalších pět středověkých rukopisů, které všechny pocházejí z knihovny augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem. Iluminovaný kodex s rozsáhlou zpovědní příručkou Astesana z Asti a dalšími díly pro užití při zpovědi (XVII A 4) vznikl v roce 1344 v Paříži, výklady Bernarda z Montemirato k papežským dekretálům a další právní texty (XVII A 16) byly opsány v první třetině 14. století, nejspíše v Bologni, a jihoevropského původu je asi rovněž výklad Gratiánova Dekretu od Guidona de Baysio z první poloviny 14. století (XVII A 1). Ve druhé polovině 14. století vznikl patristický homiliář (XVI A 7) a sborník s výklady biblických prologů a s provinciálními statuty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic z roku 1349 (XVI A 11).

Muzeum Brněnska v roce 2020 zpřístupnilo pět středověkých rukopisů z fondu knihovny benediktinského opatství v Rajhradě. Nejstarším z nich je pergamenový rukopis se životy světců z přelomu 13./14. století, nejspíše německého původu (R 582). Ostatní kodexy pocházejí z poslední čtvrtiny 14. století z území středověkého českého státu: dva obsahují převážně kázání (nejrozsáhlejší částí R 413 je postila Konráda Waldhausera, v R 379 jsou mj. zapsána kázání Antonia Azara z Parmy), jediné dílo R 408 představuje výklad evangelia sv. Lukáše od Mikuláše z Gorranu a R 381 obsahuje sumu o hříších a ctnostech Viléma Peyraulta.

Z fondů Oblastního muzea v Lounech byly zpřístupněny tři staré tisky a jeden rukopis. Nejstarším dokumentem je konvolut německých alchymistických tisků z doby kolem roku 1535, z nichž jeden byl vytištěn v Augsburgu a druhý ve Frankfurtu nad Mohanem. Jazykově německá je rovněž příručka o barvení látek z roku 1724. Poslední tisk je italský a věnuje se událostem roku 1685 spojeným s válkou mezi habsburskou monarchií a osmanskou říší. Rukopisný lékařský sborník pochází z přelomu 18. a 19. století a obsahuje převážně recepty, ale i popisy nemocí.

Ze sbírek Oblastního muzea a galerie v Mostě byly v roce 2020 zpřístupněny tři rukopisy. Nejstarší z nich (sign. 1/Ruk) pochází z poslední třetiny 14. století, obsahuje spis italského minority Servasancta z Faenzy Mariale a soubor kázání a ve středověku byl součástí knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku. V druhém (sign. 201/Ruk) jsou zapsány záznamy cechu krejčích v Mostě z období let 1568-1828 a v posledním (sign. 26/Ruk) kronika české provincie řádu františkánů, kterou sestavil v roce 1741 Mathias Kollnberger.

Digitalizace rukopisů Královské kanonie premonstrátů na Strahově (Strahovské knihovny) pokračovala v roce 2020 dalšími 34 svazky, uloženými převážně pod signaturou DA III. Většina kodexů je českého původu a pochází z období od 15. do 19. století. Obsahem nejstaršího rukopisu (DA III 24), který opsal Matěj Čech z Týna nad Vltavou v letech 1442 a 1444, je zpovědní příručka Tomáše z Chobhamu a rozšířené teologické dílo Huga Ripelina ze Štrasburku Compendium theologicae veritatis. Z druhé třetiny 16. století pochází sborník latinských kázání Jana Mystopola s českými vsuvkami (DA III 16); kolem poloviny 18. století vznikly náčrtky kázání Antonína Jeronýma Dvořáka z Boru, doplněné o něco později anonymními koncepty kázání na Strahově (DA III 35) a kázání jsou zapsána také v konvolutu DA III 41, kde je autorem řady z nich strahovský premonstrát Bohumír Jan Dlabač. Významně jsou zastoupeny texty historiografické - autograf první části spisu Flori Austrio-Bohemici Jiřího Krugeria v DA III 15; soubor děl k dějinám kláštera v Kladrubech v DA III 14; výtahy z ročních zpráv jezuitských kolejí pro roky 1758-1763 v DA III 32 a DA III 33; výpisky k historii Litoměřic v DA III 38; opisy ze sbírky Tomáše Antonína Putzlachera v DA III 44 a DA III 48. V rukopisu DA III 36 je kromě pojednání o ženském premonstrátském klášteře v Dolních Kounicích zapsán výtah z cestopisu františkána Remedia Prutkého. Řada svazků obsahuje zápisy z přednášek: nejstarší pocházejí z vídeňské jezuitské koleje (DA III 5), většina se konala v 18. a 19. století zejména v pražském arcibiskupském semináři a na pražské univerzitě. Z dalších signatur byly zpřístupněny dva rukopisy z oblasti alchymie (DD V 34 a DG IV 40). První pochází z poslední čtvrtiny 16. století a obsahuje i popisy operací spojené se jménem Edwarda Kellyho.

Pokračující zpřístupnění kodexů Národní knihovny České republiky se orientovalo zejména na středověké části signatur IV a V. Po obsahové stránce mezi nimi převažují díla teologická; biblickou exegezi reprezentují např. komentáře Mikuláše z Lyry (IV.G.17, V.B.19, V.C.6, V.C.14), Roberta Holkota (V.B.12) nebo Haymona z Auxerre (V.C.9, V.C.19), v několika svazcích jsou dochovány různé výklady základní teologické příručky středověku, Sentencí Petra Lombarda (IV.H.21, IV.H.23, V.A.22, V.A.26). Zastoupeny jsou ale také spisy filosofické (výklady Aristotelových spisů, opsané nebo vyučované na pražské univerzitě) nebo užívané v pastorační a zpovědní praxi (zpovědní sumy Tomáše Chobhama nebo Bartoloměje de Sancto Concordio). Přírodním vědám se věnuje např. lékařský sborník 13./14. století, který patřil mistru pražské univerzity Janu Ondřejovu řečenému Šindel (IV.F.20), astronomické sborníky (IV.G.10 a V.A.11) nebo báseň o lékařských účincích rostlin Macer Floridus s komentářem (IV.G.9). Několik svazků obsahuje také texty liturgické a kazatelské. Historiografická díla zastupuje kronika neznámého erfurtského minority (IV.H.25), v rukopisu z kláštera Zlatá Koruna je zapsán oblíbený soubor životů světců, Legenda aurea Jakuba z Voragine (XIII.C.15). Z přelomu 15./16. století pochází sborník textů humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (I.D.3). Kromě rukopisů bylo digitalizováno také pět zlomků 14.-15. století, které obsahují mj. instrumenty veřejných notářů, vztahující se k soudním nebo majetkovým záležitostem (XXIV.A.57, XXIV.A.226), nebo zlomky soudních akt pražské konzistoře (XXIV.A.6). Samostatnou skupinu tvoří osm rukopisů 17.-19. století ze sbírek Slovanské knihovny. Jsou psány převážně církevní slovanštinou, ale i chorvatsky, italsky a latinsky. Kromě liturgických a náboženských textů jde rovněž o životopisy nebo o spisy heraldické.