Novověké rukopisy Muzea a galerie v Prostějově

Královská kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovská knihovna v roce 2023 digitalizovala 22 novověkých rukopisů uložených na signatuře DA V. Jde bez výjimky o zápisky z přednášek konaných od 17. do začátku 19. století v pražském arcibiskupském semináři, na studiích jednotlivých církevních řádů nebo na pražské univerzitě. Mezi přednášejícími se objevují významní církevní představitelé a vyučující své doby, jako byli např. irští františkáni (hyberni) Anthony Farrell a Eduard Tyrrell, premonstráti Gilbert Jan Michael Himmer a Benedikt Johann Nepomuk Pfeiffer, jezuita Martin Eisman nebo cisterciáci Nivard Maschka a Hieronymus Besnecker.

Rukopisné sborníky Serbowka dokumentují činnost a zejména literární a překladatelské aktivity členů spolku Lužických Srbů studujících v Praze a jsou dnes uloženy v Hórnikově lužickosrbské knihovně. V rámci první fáze digitalizace bylo zpřístupněno osmnáct svazků, které pokrývají časová období 1847-1849, 1850-1854, 1856-1859, 1861-1863, 1864-1866, 1883-1884, 1885-1887 a 1888-1890.

Regionální muzeum v Mikulově zpřístupnilo ze svých sbírek v roce 2023 další čtyři rukopisy. Nejstarším z nich je soubor kázání k pohyblivým i pevným svátkům asi z padesátých let 15. století (sign. MIK 6395). Kolem roku 1570 vznikl opis výkladů k právní učebnici Institutiones, založený na přednáškách Erdmanna Kopernika (MIK 6396). K dějinám mikulovské knihovny se vztahuje katalog knižní sbírky Ferdinanda Hoffmanna z Grünbüchlu z druhé poloviny 16. století s mladšími doplňky (MIK 6470). Poslední kodex z 18. století je psán arménsky a obsahuje zásady pro konsekraci kněží a ustanovování jáhnů (MIK 6476).

Městské muzeum a galerie Polička v roce 2022 zpřístupnilo rukopisný sborník českých duchovních písní (sign. K 14) pocházející nejspíše ze 16. století, do něhož byly další texty doplňovány i v mladší době. Jednotlivé písně byly obvykle označovány příležitostmi, kdy se mají zpívat (velká část byla určena k pohyblivým a pevným svátkům církevního roku), notovány byly zpravidla jen jejich počátky.

České farmaceutické muzeum v Kuksu (středisko Univerzity Karlovy v Praze - Farmaceutické fakulty v Hradci Králové) digitalizovalo v roce 2022 dva rukopisy. Autorem kodexu nejspíše z roku 1790 je lékárník Eduard Mengmann (Materia medica oder Artzney Buch, sign. HK475). Druhým rukopisem je matrika Hlavního grémia lékárníků v Praze (sign. HGL, inv. č. 4, kn. 1), která obsahuje záznamy související s jeho agendou – úřední výnosy, seznamy členů a lékáren, záznamy finančního charakteru apod. – připisované postupně od osmdesátých let 18. do dvacátých let 19. století.

Z fondů Vlastivědného muzea v Olomouci byl digitalizován kancionál, označovaný podle svého písaře jako Klabíkův kancionál II (sign. K-24068). Byl napsán v roce 1674 v Želechovicích u Zlína a později byl užíván v Lomnici u Tišnova; postupně byl také doplňován o další písně. Texty základní vrstvy jsou na začátcích zdobeny barevnými iniciálami.

Z fondů Národní lékařské knihovny Praha byly v roce 2022 zpřístupněny čtyři tisky z první poloviny 19. století. Tři z nich, včetně nejstaršího, který se zabývá očkováním proti neštovicím (Erste Fortsetzung der Geschichte der Vaccination in Böhmen z roku 1805, sign. T 528/2), byly vytištěny v Praze. Zahraničního původu jsou Chirurgische lithographirte Tafeln (sign. T 537) vytištěné asi v roce 1827 ve Štýrském Hradci.

Další skupina digitalizovaných středověkých rukopisů Národní knihovny čítá deset svazků. Jde o kodexy vzniklé v širokém časovém rozmezí, nejstaršími z nich jsou konvolut různých původně samostatných biblických knih s glosami (sign. III.E.3) a homilie na evangelia papeže Řehoře I. (VI.C.25). Ostatní rukopisy pocházejí ze 14. a 15. století a kromě teologických a kazatelských textů obsahují i různá díla školního zaměření. Čeští autoři jsou zastoupeni díly zapsanými v kodexu VI.C.11: jde jednak o výklad knihy Žalmů od Mikuláše z Rakovníka, jednak o traktát Štěpána z Pálče De aequivocatione nominis ecclesia. Jazykově německé texty jsou obsaženy v rukopisech VI.C.27 (návod k pěstování ovocných stromů) a v IV.E.26 (obsahy jednotlivých žalmů).

Vědecká knihovna v Olomouci zpřístupnila sborník z první poloviny 15. století (sign. M II 55). Jeho obsahem jsou jednak proslovy vyslance basilejského koncilu Jana Palomara a další protihusitská díla, jednak spisy kancléře pařížské univezity Jeana Gersona a dále menší texty včetně bul papeže Martina V.

První část rukopisů zpřístupněných z fondů Národní knihovny ČR v roce 2022 tvoří 27 středověkých kodexů ze signatur I-VI. Naprostá většina rukopisů je českého původu a byla napsána ve 14. a 15. století. Po obsahové stránce jde především o různé teologické spisy a sbírky kázání. Z děl českých autorů byl digitalizován výklad Jana Rokycany na dva listy apoštola Pavla (sign. IV A 24). Některé svazky obsahují i díla z oblasti přírodních věd (např. pojednání o lécích, snad Mikuláše ze Salerna, v III E 13, lékařský sborník I G 23 nebo astrologické dílo Liber introductorius ad iudicia stellarum Guida Bonattiho de Forlivio v IV B 10). Liturgické rukopisy zastupuje např. minoritský zpěvník ze 14. století (VI C 20b), cisterciácký misál z přelomu 13./14. století (I E 10) nebo kniha sekvencí z přelomu 15./16. století (VI C 15). Pro dějiny německé literatury je významný sborník I C 40, který obsahuje mj. Büchlein der Ewigen Weisheit Heinricha Seuseho, překlad listu rabína Samuela rabínu Isákovi od Irmharta Ösera a tzv. „Münchner Apostelbuch“.