Památníky Severočeského muzea v Liberci

První část zpřístupněných rukopisů Národní knihovny ČR zahrnuje celkem 27 signatur, které pocházejí jak z jejího historického fondu, tak z pozdějších akvizic (mj. thunovská knihovna v Děčíně, pražská lobkowiczká knihovna). Jde o kodexy napsané v době od 13. do začátku 16. století, jejichž obsahem jsou texty teologické, ale i kazatelské, morálně-naučné, liturgické, astronomické, lékařské, rétorické a další. Výrazněji jsou zastoupeny rukopisy jazykově německé (signatura XVI) a české (signatura XVII), z nichž je možné zmínit např. nejstarší dochovaný opis díla Život Krista Pána (XVII A 9), text Lukáše Pražského O obnovení církve svaté (XVII E 31) nebo překlady Řehoře Hrubého z Jelení (XVII C 19, XVII E 33).

Státní oblastní archiv v Litoměřicích - Státní okresní archiv Semily zpřístupnil rozsáhlý soubor Bukovinských letopisů, který v letech 1948-1965 sepsal na základě starších pramenů, literatury a vyprávění Vilém Žďárský. Deset částí kroniky a další její doplňky obsahují řadu informací k nejrůznějším aspektům života na Turnovsku zvláště v období 19. a první poloviny 20. století.

Z fondů Muzea Jindřichohradecka byl v roce 2016 zpřístupněn jeden rukopis, který obsahuje německé kuchařské recepty napsané v letech 1744-1746, a 13 starých tisků. Tisky pocházejí převážně z 18. století z jindřichohradeckých tiskáren, které provozovali František Antonín Schönstein a Hynek Vojtěch Hilgartner. Výjimkou jsou dva pražské tisky, jeden vytištěný v roce 1567 u Jiřího Melantricha z Aventýnu (Knížka potěšitedlná všechněm těhotným a rodícím manželkám, S 104), druhý roku 1738 ve staroměstské jezuitské tiskárně (Manuale Tironis Christiani et Parthenii, S 327), který je doplněn rovněž rukopisnými modlitbami.

Z fondů knihovny Západočeského muzea v Plzni byly v roce 2016 digitalizovány tři rukopisy a dva konvoluty tisků. U rukopisů jde o náčrtníky Eleonory ze Schwarzenberku (1796–1848), ženy Alfréda z Windischgrätzu, z let 1814-1829. Jednotlivé části obou konvolutů starých tisků byly vytištěny v různých rakouských a německých tiskárnách v první třetině 16. století a jde o latinská a německá teologická díla a kázání.

Zpřístupněné dokumenty Slovanské knihovny pocházejí z období od 16. do 18. století a jsou mezi nimi zastoupeny jak rukopisy, tak tisky; po jazykové stránce je kromě církevní slovanštiny přítomna hlavně stará chorvatština. Pro kulturní historii je významná zejména tzv. Ostrožská bible, první kompletní vydání všech biblických knih církevněslovanským jazykem z roku 1581, a první tištěné vydání evangeliáře na Ukrajině (Lvov, 1636).

Ze sbírek Městského muzea a galerie Polička byly v roce 2016 zpřístupněny dvě důležité památky k dějinám českého knihtisku a biblického překladu: druhé vydání jednodílné Bible kralické z roku 1613 a první část Starého zákona Svatováclavské bible z roku 1715. První uvedený svazek je zajímavý i svými dřívějšími osudy, patřil mj. klášteru na Karmeli v Mladé Boleslavi.

Ze sbírek Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě bylo zpřístupněno 16 starých tisků nebo jejich konvolutů, až na výjimky bohemikálního původu z doby od 16. do přelomu 18.-19. století. Jde o část souboru, který této instituci odkázal Bohumil Malotín, a v řadě případů se jedná o díla dochovaná unikátně. Z hlediska obsahu jde o kalendáře (některé i s rukopisnými vpisky), modlitby a písně, knížky lidového čtení, postily a další texty. Mezi jazykově českými tisky je výjimkou pouze převážně latinský soubor Hymnodia Franciscana.

Digitalizace fondů Knihovny Národního muzea pokračovala v roce 2016 čtyřmi rukopisy ze čtrnáctého století. Nejstarší z nich (XV A 2) pochází z jeho první třetiny a ve středověku byl součástí knihovny cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně, kde byl možná také napsán. Zbylé tři iluminované kodexy vznikly ve druhé polovině 14. století a patřily konventu augustiniánských kanovníků v Roudnici nad Labem. Obsahem všech rukopisů jsou teologické a homiletické texty.

Soubor digitalizovaných hudebnin z fondů Hudebního oddělení Národní knihovny České republiky se rozrostl o dalších 57 signatur. Nejstarším zpřístupněným rukopisem je dominikánský sborník oficií, hymnů a části mešního propria pro vybrané svátky liturgického roku z konce 15. století. Velkou část mladších památek představují díla Jana Nepomuka Kaňky, zčásti dochovaná v autografu. Dalšími zastoupenými autory jsou např. F. X. Brixi, V. Maschek a B. D. Weber.

V roce 2016 bylo digitalizováno šest zčásti notovaných rukopisů ze sbírek Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. Nejstarším z nich je Kancionál Martina Bursíka z let 1736-1737 napsaný v Kuželově (okr. Hodonín), ostatní jsou českého a moravského původu a pocházejí z 19. století. Po obsahové stránce jde o soubory písní a modliteb pro různé příležitosti.