Tisky Regionálního muzea v Mikulově

V roce 2025 byly z fondů knihovny Kanonie premonstrátů v Nové Říši digitalizovány čtyři středověké rukopisy. Nejstarším z nich je část bible asi z druhé poloviny 13. století (sign. NŘ 68). Další dva kodexy podle jazyka textů nebo přípisků pocházejí z německojazyčného prostředí, jde o soubor kázání a legend NŘ 16 asi z druhé čtvrtiny 15. století a o právní sborník NŘ 84 asi z třetí čtvrtiny 15. století. Českého původu je sborník teologických a meditativních textů NŘ 30 datovaný do roku 1475.

V roce 2025 byla dokončena digitalizace rukopisů sběratele a merkantilisty Jana Kryštofa Bořka (sign. DC I 7, DD I 1-7 a DE I 1-5) ze sbírek Královské kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovské knihovny. Jedná se o třetí redakci sbírky jeho dokumentů, která vznikala od konce druhého desetiletí 18. století do konce dvacátých let. V jednotlivých svazcích jsou shromážděny různé zprávy týkající se jak minulosti českých zemí, tak i Bořkovy současnosti - často jde o opisy úředních písemností souvisejících s jeho úřední a ekonomickou činností. Poslední svazek (DE I 5) obsahuje neúplný rejstřík k celému souboru.

Vojenský historický ústav Praha v roce 2025 digitalizoval dalších 27 převážně jazykově německých dokumentů pocházejících hlavně z 19. století. Častěji jsou zastoupeny prameny k dějinám vojenských jednotek nebo zpracování jejich dějin (IIR B 2490, IIR F 539, IIR F 540, IIR F 1472) a učebnice a texty k vojenskému výcviku (IIR B 2875, IIR B 7181, IIR F 245, IIR F 542, IIR F 850). Dokumenty se ale týkají i řady jiných oblastí, zpřístupněn byl např. i český rukopis Článkové vojanský pro císařsko-královskou armádu z doby mezi lety 1835 a 1849 (IIR B 8530), výpisky věnované různým druhům zbraní, které sestavil Florian Amtsbüchler (IIR C 13304), osvědčení vydané pro výrobce dýmek M. Kiaschka (IIR F 1470), naučná báseň Die Geschichte Karla Johanna Brauna von Braunthal (IIR D 2568), nekrolog a materiály k životu hraběte Jeronýma Colloredo-Mansfelda (IIR F 450) a další díla věnovaná zbraním a opevněním.

Z rukopisné sbírky Hudebního oddělení Národní knihovny České republiky byl v roce 2025 digitalizován autograf Bedřicha Smetany a soubor autografů Antonína Dvořáka, a to jak partitur celých skladeb, tak i skic a náčrtů. Část těchto materiálů pochází z pozůstalosti dirigenta Václava Talicha.

Muzeum Jindřichohradecka v roce 2025 zpřístupnilo dalších šest rukopisů. Jde o obsahově homogenní kolekci jazykově českých modlitebních knížek z první poloviny 19. století, rozsáhlý kodex Rk 108 obsahuje i řadu náboženských písní. V některých případech jde patrně o opisy tisků (Rk 105, Rk 111). Rukopis Rk 109 je doprovázen osmi celostránkovými ilustracemi.

Regionální muzeum v Teplicích v roce 2025 digitalizovalo tři rukopisy obsahující záznamy z teologických přednášek, které si na svých studiích v arcibiskupském semináři v Praze pořídili v období let 1718-1751 studující z cisterciáckého kláštera v Oseku. Mezi přednášejícími byli např. osecký opat Jeroným Besnecker nebo probošt kláštera v Doksanech Benedikt Bayer.

Muzeum Brněnska v roce 2025 zpřístupnilo další tři středověké rukopisy z fondu knihovny Benediktinského opatství Rajhrad. Všechny pocházejí z počátku 15. století z českých zemí, což dokládají mj. jazykově české glosy. Obsahem rukopisů jsou sbírky kázání (sign. R 372, R 382) a výklad evangelia sv. Jana od Mikuláše z Gorranu (R 375).

Knihovna Národního muzea v roce 2025 zpřístupnila letní část minoritského antifonáře českého původu (sign. XV A 1). Rukopis je na základě výzdoby datován do doby kolem roku 1380 a oficium ke svátku sv. Václava, které je v něm zapsáno, představuje jeden ze základních pramenů k poznání jeho středověké podoby v prostředí minoritského řádu.

Z fondů Vědecké knihovny v Olomouci bylo v roce 2025 digitalizováno martyrologium z první poloviny 14. století (sign. M II 100). Rukopis byl patrně určen pro klášter minoritského řádu a podle nekrologických přípisků na okrajích stran byl ve středověku jistě užíván v českém prostředí, snad v Olomouci, kde je dosvědčen v 15. století.

Regionální muzeum v Litomyšli zpřístupnilo ze svých fondů dva autografy Magdalény Dobromily Rettigové. Rozsáhlejší z nich (sign. R-207) obsahuje části textu Mladá hospodyňka v domácnosti jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla, vydaného v roce 1840 v Praze, a dokládá způsob autorčina tvůrčího psaní včetně škrtů, oprav a doplňků do textu (autograf pochází z roku 1833). Kratším textem (sign. R-206) je německy psaná autobiografie. Rukopis není dokončen nebo je dochován neúplně, přesto jsou tyto zápisky nejobsáhlejším životopisem Magdalény Dobromily Rettigové.